Slabiky

Slabika je malá, ale důležitá část mluveného slova. Pomáhá nám rozdělit řeč na menší celky, které se snadněji vyslovují i vnímají. Každé slovo se skládá z jedné nebo více slabik. Například slovo „máma“ má dvě slabiky: „má–ma“, zatímco slovo „stůl“ má jen jednu.

Základem každé slabiky je samohláska, která tvoří její jádro. K této samohlásce se mohou přidat souhlásky před nebo po ní. Například ve slově „pes“ je „e“ samohláskové jádro, před ním je „p“ a za ním „s“.

Slabiky můžeme rozdělit na dva typy: otevřené, které končí samohláskou (například „ta–ma–ra“), a zavřené, které končí souhláskou (například „stůl“, „most“). V češtině navíc existují tzv. slabikotvorné souhlásky – to jsou souhlásky, které mohou tvořit slabiku samy, bez přítomnosti samohlásky. Typickými příklady jsou slova „vlk“, „krk“ nebo „prst“, kde slabiku tvoří například hláska „r“ nebo „l“.

Porozumění slabikám je důležité zejména v raném školním věku. Pomáhá dětem při učení čtení, psaní i správné výslovnosti. Slabiky také hrají roli v rytmu řeči a v tom, jak slova vnímáme nebo si je pamatujeme.

Zdroje souvisejících informací:

1. Slabika. Nový encyklopedický slovník češtiny. Online. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/SLABIKA. [cit. 2025-03-28].