Psychologický význam dětských kreseb

Sebevyjádření a emoce

Dítě komunikuje mnoha způsoby – mimikou, gesty, slovy, ale i kresbou. Právě prostřednictvím kresby děti vyjadřují své vnitřní pocity. Různé prvky a detaily v kresbě mohou naznačovat, jak dítě vnímá sebe sama a své místo ve světě.

Jeden z prostředků vyjádření v dětské kresbě představuje barva. Pokud děti používají světlé a teplé odstíny barev (jako např. oranžová a žlutá), symbolizuje to pozitivní emoce (radost, optimismus). Tmavé a studené barvy (černá, šedá) naopak naznačují smutek, úzkost či frustraci.

Dalším parametrem diagnostiky dětské kresby je síla čar. Silné čáry signalizují vnitřní napětí či hněv. Jemné a lehké linie mohou odrážet nejistotu, únavu či pasivitu.

Kognitivní vývoj

Kognitivní vývoj a kresba spolu velmi úzce souvisí. Dětská kresba může sloužit jako ukazatel kognitivních schopností dítěte – zejména pak chápání prostoru, vztahů mezi objekty a symboliky.

Pokud dítě dobře chápe prostorové vztahy, dokáže celkem přesně zachytit proporce a perspektivu. Vyvíjí se například také kresba lidské postavy. Dětská kresba se postupně vyvíjí od jednoduchých tvarů až po detailní zobrazení – to odpovídá rozvoji abstraktního myšlení.

Symbolické vyjadřování

Symboly hrají již od pradávna důležitou roli ve výtvarném projevu. Už v jeskynních malbách se objevuje bohatá symbolika. Dětská kresba je také plná symbolů. Děti je často využívají k tomu, aby vyjádřily složitější myšlenky a emoce. Tyto symboly mohou být univerzální nebo specifické pro dítě. V tomto případě by měla být jejich interpretace individuální.

Například opakující se motivy (domy, stromy, slunce) můžou mít emocionální význam. Mohou symbolizovat bezpečí, rodinu a přírodu.

Diagnostická hodnota kresby

Dětská kresba může sloužit také jako diagnostický nástroj pro psychology či terapeuty, aby lépe pochopili emoce a vztahy dítěte.

Kresba rodiny

Jedná se o projektivní techniku, díky níž lze odhalit, jak dítě vnímá své místo v rodině. Významnou roli hraje umístění postav. Blízkost jednotlivých členů rodiny může naznačit emocionální vazby mezi členy rodiny. Úplné vynechání člena rodiny může signalizovat konflikt nebo pocit izolace.

Klíčová je také velikost postav. Větší postavy zpravidla odrážejí autoritu (respekt), naopak menší mohou naznačovat, že je dítě vnímá jako méně důležité nebo že je tato osoba odstrkována či přehlížena. Dalším významem může být i to, že dítě chová k této osobě pocit nejistoty.

Traumatické události

Kresba může odhalit kromě jiného také stres či trauma, které dítě prožilo, ačkoli o něm nemluví. Prostřednictvím kresby děti mohou vyjádřit to, co nedokáží říct slovy. Emocionální zátěž mohou symbolizovat motivy bouře či tmavé barvy.

Dochází-li k opakování traumatických scén – tedy, že dítě znovu a znovu zobrazuje určité události, znamená to, že děti prožily velice intenzivní stresující či traumatický zážitek.

Sebepojetí a sebeprezentace

Autoportrét či ztvárnění sama sebe v dětské kresbě odráží, jak dítě vnímá samo sebe. Postavení postavy v prostoru může signalizovat míru sebevědomí, ale také izolace. Roli hrají také určité detaily – kresba úsměvu, nebo např. oblečení může naznačovat pozitivní vnímání sebe sama.

Terapeutická role kresby

Dětská kresba neslouží pouze jako diagnostický nástroj, ale také jako terapie. Děti totiž kresbou vyjadřují složité či potlačované emoce. Barvy, tvary a linie umožňují přenést niterné prožitky do konkrétní podoby.

Prostřednictvím kresby mají děti přístup k podvědomí – různé emoce, obavy či konflikty mohou být skryty hluboko pod povrchem. Dalším pozitivem tvůrčího procesu je, že autor kresby má plnou kontrolu nad svým výtvorem, což posiluje pocit bezpečí a autonomie.

Děti tedy díky kresbě zpracovávají těžké zážitky (konflikty, strachy, ztráty).

Gardnerova teorie vícenásobné inteligence a její vztah k dětské kresbě

Teorie amerického psychologa Howarda Gardnera se zaměřuje na rozmanité formy lidské inteligence. Poukazuje na to, že tradiční měření inteligence prostřednictvím IQ testů nezohledňuje různé schopnosti a dovednosti. Jednou z forem uměleckého vyjádření je kresba, která je úzce spojená s některými druhy inteligence definovanými právě H. Gardnerem.

V rámci teorie identifikoval osm (později devět) typů inteligence, z nichž některé mají přímou vazbu na výtvarný projev:

• vizuálně-prostorová inteligence – jedná se o schopnost rozumět tvarům, barvám, prostorovým vztahům; dětská kresba je výrazem této inteligence a její vývoj lze sledovat prostřednictvím detailů a kompozice kresby,
• tělesně-kinestetická – jemná motorika při kreslení nebo manipulaci s materiály (např. s hlínou),
• interpersonální a intrapersonální inteligence – emoce a vztahy, které děti promítají do svých kreseb – např. kresby rodiny reflektují interpersonální inteligenci,
• hudební a přírodní inteligence – takové typy inteligence mohou být nepřímo vyjádřeny kresbou – např. pokud děti zobrazují přírodní motivy a scény, které mají rytmický a harmonický charakter.

Gardner dále zdůrazňuje důležitost kresby, která podporuje symbolické myšlení. Umožňuje také dětem zpracovávat složitější informace jak vizuálně, tak i emocionálně. Dále tvrdí, že kreativita a umělecké dovednosti by měly být podporovány ve stejné míře jako tradiční školní dovednosti (čtení, psaní).

Ve své publikaci Artful Scribbles: The Significance of Children’s Drawings (1980) zdůrazňuje, že kresba pomáhá dětem zpracovat své pocity a zážitky. Děti zpravidla své obavy, radosti či konflikty přenášejí právě do kresby. Tento proces pak podporuje schopnost abstrakce a reflexe. Výtvarné dovednosti a způsob, jak dítě kreslí, úzce souvisejí s úrovní kognitivního vývoje.

Teorie a přístup H. Gardnera je velice cenným pomocníkem pro pedagogy, kteří mohou podporovat individuální způsoby učení. Některé děti mohou chápat pojmy spíše prostřednictvím vizuální tvorby, což jim umožňuje najít vlastní komunikační kanál pro vyjádření myšlenek. Tato teorie může taktéž sehrávat důležitou úlohu při terapii a práci s dětmi, které mají problém se slovním vyjadřováním. Tvůrčí proces podporuje uvolnění emocí a rozvoj sebevědomí.

Gardnerova teorie zcela jistě otevírá nové možnosti, jakým způsobem lze chápat dětskou kresbu – tedy nejen jako výtvarný, ale i psychologický a kognitivní projev. Vizuální tvorba představuje významný prostředek k sebevyjádření. Je to způsob, kterým děti rozvíjejí své dovednosti v mnoha oblastech.

„Děti komunikují kresbou dříve, než se naučí psát či mluvit.“

– Howard Gardner