Problémy při čtení a jak je řešit

Jak poznáme, že má dítě s četbou potíže

Problémy se čtením mohou mít mnoho podob – od obtíží s rozpoznáváním písmen až po nepochopení významu přečteného textu. Tyto potíže nejsou vždy patrné na první pohled a rodiče (případně učitelé) je často nespojují přímo se čtením.

Zpomalené nebo trhané čtení

Děti čtou pomalu, slabikují, často se zadrhávají u běžných slov. Také chybí přirozená intonace či rytmus věty (např. klesání hlasu na konci věty). Tento způsob je pro děti často velice vyčerpávající a může vést k únavě a ztrátě motivace.

Přeskakování slov či řádků

Děti často neúmyslně vynechávají krátká slova (např. spojky, předložky), nebo dokonce celé části řádku. Poté se vracejí zpět a čtou stejný úsek znovu, aniž by si uvědomily, že jej již přečetly.

Zaměňování podobných písmen

Obvykle děti zaměňují tvarově podobná písmena, jako jsou „b“ -> „d“ nebo „m“ -> „n“. Tento problém se nejčastěji objevuje v raných fázích čtení (tedy v 1. a 2. třídě).

Opakované čtení téhož slova

Ačkoliv děti slovo přečtou, nečekaně se k němu vrací zpět, protože ho nepoznají (přestože ho už dříve několikrát přečetly).

Problémy s porozuměním textu

Děti sice umí slova přečíst, ale nedokážou je spojit do smysluplného celku. Nejsou schopné shrnout to, co přečetly, odpovědět na otázky k textu či předvídat následující děj.

Vyhýbání se čtení

Děti hledají časté výmluvy (např. „Bolí mě hlava“), jsou unavené nebo mají se čtením (zejména nahlas) spojené negativní emoce (únava, úzkost, stud). Celkový odpor může vyplývat z dřívějších negativních zkušeností se čtením.

Nehodnoťte své děti jako „špatné čtenáře“. Spíše se zaměřujte na tyto náznaky jako na signál k podpoře. Nevnímejte tuto skutečnost jako neřešitelný problém.

Jak reagovat, když děti nechtějí číst

Pokud některý z problémů narůstá, může to vést až k nechuti číst. Nejprve bychom měli zjistit příčinu, jak a proč k tomu došlo. Důvodem bývá často například frustrace, nuda nebo nejistota, jak začít číst. Můžeme dětem položit otázky, které nám pomohou příčinu odhalit, například: „Co tě na čtení nejvíc nebaví?“ nebo „Co bys chtěl/a číst, kdyby sis mohl/a vybrat cokoliv?“. Pokuste se zjistit, jestli pravým důvodem odporu je nedostatečná plynulost, obtíže s porozuměním nebo čistě nezájem o zvolené téma.

Situaci lze poté řešit individuálně, dle charakteru problému. Můžete ale dětem navrhnout například to, aby zvolily knihu podle jejich výběru. Nabídněte jim různé formáty a žánry (komiksy, krátké povídky, audioknihy…). Zjistěte, jaké mají děti zájmy a dejte dětem tipy, jaké knihy by mohly samy vyzkoušet.

Vytvořte ze čtení pravidelnou společnou aktivitu – děti často následují své vzory (rodiče). Můžete při čtení například střídat role či dramatizovat postavy. U této činnosti je důležité mít na paměti, že mnohem více záleží na radosti z činnosti než perfektním plynulém čtení.

Upravte prostředí a zaveďte rutinu. Vytvořte dětem příjemné místo na čtení (čtecí koutek). Při čtení si dávejte kratší úseky s pauzami. Oslavujte s dětmi jejich malé úspěchy – dejte jim například nálepku, chvalte je.

Jak dětem usnadnit cestu ke čtení

Pokud mají děti jakékoliv obtíže spojené se čtením, je v první řadě důležité, abyste s nimi pracovali s trpělivostí a respektovali jejich individuální schopnosti. Každé dítě je jiné – tudíž každé má jiné pracovní tempo. Využívejte také podpůrných strategií.

• Zkuste například zvýraznit klíčová slova v textu – to může dětem pomoct při orientaci v textu.
• Použijte prst nebo záložku jako vodítko při čtení, aby při čtení nedocházelo k přeskakování řádků.
• Rozdělte texty do kratších bloků, aby děti nebyly zahlceny přílišným množstvím textu.

Pokud byste již tápali a nevěděli, jaké kroky podniknout, můžete se také obrátit na školního poradce, speciálního pedagoga či logopeda, kteří mohou poradit.

Klíčový prostředek v podpoře čtení představuje zcela jistě motivace.

• Oslavujte i malé pokroky, kterých děti dosáhnou (např. přečetly celou větu bez chyby).
• Vytvářejte bezpečné prostředí, v němž se nebudou děti bát udělat chybu.
• Jděte vašim dětem příkladem – předávejte jim lásku ke knihám a sdílejte čtení s nimi.

Každé dítě je jedinečné a ke čtení může najít svou vlastní cestu. Neměla by se vytrácet radost, ať už se učí pomaleji nebo rychle. Role dospělých by měla představovat průvodce a mentora, nikoli trenéra výkonu.

„Naučit se číst znamená zapálit oheň.“
Victor Hugo, Les Misérables