Samohlásky jsou hlásky, které vznikají volným proudem vzduchu – při jejich vyslovování nevzniká v mluvidlech žádná překážka. Díky tomu mají zřetelný tón a jsou snadno slyšitelné. V češtině rozlišujeme pět základních samohlásek: a, e, i, o, u, a jejich dlouhé protějšky á, é, í, ó, ú (resp. ů). Délka samohlásky je v češtině významová – rozdíl mezi krátkou a dlouhou samohláskou může změnit význam slova (např. „rad“ × „rád“).